Co o mně ví pan Internet

22.11.2026

Akademický sochař, architekt a restaurátor Jiří Genzer (* 1953) je umělec mimořádného řemeslného záběru. Na slavné mramorové soše Jaro (1984–1985) na pražském Jarově spolupracoval se Zdeňkem Preclíkem především z pozice vynikajícího kamenosochaře, neboť vystudoval architekturu na ČVUT a sochařské řemeslo precizoval u předních mistrů (včetně Milana Váchy či Stanislava Hanzíka). [1, 2, 3, 4, 5]

Ve své samostatné kariéře vytvořil přes 50 monumentálních plastik pro veřejný prostor (školy, nemocnice, hotely, parky) a proslavil se po celém světě jako světová špička v tvorbě soch z ledu a písku. [1, 2, 3, 4]

Jeho další významná tvorba se dělí do několika oblastí:

1. Monumentální plastiky v architektuře a parcích

  • Socha Karla IV. (Zámek Lužec): Monumentální, 230 cm vysoká kamenná skulptura českého krále umístěná v areálu zámeckého hotelu Lužec. [1]

  • Sousoší Čertova stěna (Loučovice): Kamenná kompozice vytvořená pro prostranství u hotelu Kilián na Šumavě. [1]

  • Fontána Tří generací (Gerolzhofen a Volkach, Německo): Výrazná realizace vodního prvku s figurálními motivy v německém veřejném prostoru. [1]

  • Archanděl Uriel (Burgebrach, Německo): Další z řady jeho velkých kamenných děl realizovaných v bavorských městech. [1]

  • Hedvika ze Schaunberga (Černá v Pošumaví): Pomník historické osobnosti spjaté s jihočeským regionem. [1]

  • Plastika Harmony (Haliburton, Kanada): Vertikální vápencová socha reprezentující kanadskou krajinu a Kanadský štít, kterou vytesal přímo v kanadském sochařském parku. [1, 2]

2. Světový fenomén: Pomíjivé sochařství (Led a písek)

Jiří Genzer od konce 90. let patří k mezinárodně nejúspěšnějším českým tvůrcům pracujícím s netradičními materiály. Zúčastnil se více než 50 světových festivalů v ledovém sochařství a 50 festivalů v pískovém sochařství po celé planetě (Kanada, Nizozemsko, Itálie, Belgie, Dánsko, Turecko). [1, 2, 3]

  • V této disciplíně získal řadu prestižních ocenění – například 1. místo v italském Pragelatu (2006) a v Roccarasu (2011). [1]

3. Volná a komorní tvorba (Ateliér)

Ve svém ateliéru v Panenských Břežanech vytváří komorní sochy z mramoru, pískovce, dioritu či bronzu. Často kombinuje robustní přírodní kámen s křehkým sklem: [1, 2]

  • Světelné plastiky: Cykly jako Láskyplné Srdce nebo Srdce plesá (kombinace granitu Paradiso, vračanského mramoru a skleněných křídel z dílny výtvarnice Zdenky Čermákové).

  • Abstraktní a figurální torza: Díla inspirovaná historií a mytologií jako Medea (monumentální 180cm diorit), Nirvána, Mladá Diana nebo Faraonův Sluneční Koráb. [1, 2, 3, 4]

Vedle volné tvorby je Jiří Genzer od roku 1986 aktivním členem Asociace restaurátorů a podílel se na záchraně desítek historických kamenných památek a fasád po celé České republice. [1]

originalgallery.com

    Jiří Genzer – obrazy na prodej - Original Gallery

    veřejný prostor, školy, nemocnice, hotely a sídliště (celkem přes 50 děl v Česku).

    SOCHÁRIUM

    zahradní & online galerie | Jiří Genzer - SOCHÁRIUM

    Belgii a Německu. V Itálii vyhrál soutěže v Pragelatu v roce 2006 a v Roccarasu v roce 2011. 50 festivalů pískové tvorby a 50 fest...

    originalgallery.com

    Láskyplné Srdce — Jiří Genzer - Original Gallery

    Srdce plesá – unikátní světelná plastika kombinující přírodní kámen a křehké sklo. Robustní srdce z granitu Paradiso a vračanského...

    Zahradní plastiky Jiřího Genzera z mramoru a granitu (či příbuzného dioritu) vynikají mistrovským spojením technické preciznosti, smyslu pro materiál a organických, často fluidních tvarů. Vzhledem k tomu, že je Genzer i zkušený restaurátor, dokonale rozumí vlastnostem kamene v exteriéru, což se propisuje do trvanlivosti a povrchových úprav jeho děl. [1, 2]

    Při detailním pohledu na jeho tvorbu z těchto materiálů vynikají následující charakteristické rysy a konkrétní díla:

    1. Práce s mramorem: Kontrasty, torza a světlo

    Mramor v Genzerových rukou ztrácí svou chladnou rigiditu a získává měkkost. Často v něm ztvárňuje lidské tělo, pohyb nebo abstraktní přírodní motivy:

    • Tanečníci (2012): Monumentální, 170 cm vysoká mramorová plastika určená do rozlehlejší zahradní scenérie. Využívá přirozenou bělost a poloprůsvitnost mramoru k zachycení dynamiky, elegance a propletení dvou lidských těl v pohybu. [1]

    • Dobrodružství poznání (2012) & Okno mé lásky (2009): Středně velké plastiky (výška 60–70 cm) z bílého mramoru. Genzer zde pracuje s motivem průhledů a vnitřního prostoru – kámen je rafinovaně prořezán, čímž socha propouští světlo a ideálně reaguje na proměny slunečního svitu v zahradě během dne. [1, 2]

    • Kombinace s polodrahokamy (socha Květ): V komornějších zahradních a atriových plastikách autor kombinuje mramor s onyxem. Hladce vyleštěný onyx tvoří zářivé barevné jádro, které vystupuje z matnější mramorové struktury. [1, 2]

    2. Práce s granitem a dioritem: Monumentalita a houževnatost

    Granit (žula) a diorit jsou extrémně tvrdé vyvřeliny. Genzer je vyhledává pro jejich strukturní stálost, zrnitost a schopnost odolat jakýmkoliv povětrnostním vlivům bez ztráty detailu:

    • Medea (2012): Impozantní, 180 cm vysoká skulptura vytesaná z dioritu. Diorit má temnou, šedovrstvou barvu, která dodává mytologickému tématu patřičnou vážnost, syrovost a vnitřní sílu. Socha je ideálním dominantním prvkem pro moderní architekturu a minimalisticky koncipované zahrady. [1]

    • Světelné zahradní plastiky (Srdce): Unikátní řada děl (např. Láskyplné srdce nebo Srdce plesá), kde kombinuje luxusní granit typu Paradiso (charakteristický svými fialovo-šedými vlnami a kresbou) s bulharským vračanským mramorem. Tyto robustní kamenné základy doplňuje o jemná tavená skleněná křídla z dílny výtvarnice Zdenky Čermákové. V exteriéru tato kombinace vytváří dechberoucí efekt, kdy slunce prosvěcuje skleněné detaily, zatímco žulové tělo sochy pevně kotví v zemi. [1]

    Technické detaily a povrchy

    Genzer na svých zahradních plastikách mistrovsky střídá povrchové úpravy. Zatímco některé části kamene nechává přirozeně hrubé, lámané nebo jen nahrubo špicované (aby vynikla surová povaha skály), klíčové linie a detaily vybrušuje a leští do vysokého lesku. Tento kontrast dává jeho plastikám hloubku a zaručuje, že socha vypadá jinak za deště (kdy vyleštěný granit ztmavne a získá zrcadlový lesk) a jinak za suchého, slunečného dne.

    Genzerova díla a zahradní plastiky jsou pravidelně k vidění v sochařských parcích, exteriérových galeriích (jako je SCULPTURIUM) nebo přímo v jeho ateliérové zahradě v Panenských Břežanech.

    Média, odborné recenze i samotný Jiří Genzer přistupují k jeho umělecké dráze ze specifických úhlů:

    Co o Jiřím Genzerovi píší noviny a jaké má recenze?

    V tisku a na umělecké scéně se Jiří Genzer těší pověsti "všestranného renesančního sochaře a řemeslného mistra". Recenze a novinové články jeho tvorbu nejčastěji reflektují ve třech rovinách: [1, 2]

    1. Hmota nesoucí otázky a ticho: Odbornější umělecké recenze (např. v profilech galerií jako Original Gallery)) zdůrazňují, že Genzer nepatří k sochařům, kteří pouze "vytvářejí líbivé formy". Jeho kamenná díla jsou hodnocena jako objekty vyvolávající vnitřní dialog, otázky a duchovní klid. Kritici vyzdvihují jeho schopnost propojit architekturu s volnou plastikou. [1, 2]

    2. Fascinace pomíjivým uměním (led a písek): Regionální i celostátní noviny (např. Deník) pravidelně informují o jeho úspěších na světových festivalech. Novináři často s úžasem popisují fascinující kontrast mezi jeho celoživotní prací s věčným kamenem a tvorbou obřích, detailně propracovaných soch z ledu či písku, které během pár týdnů či dnů roztají nebo podlehnou erozi. [1, 2]

    3. Respekt v oblasti restaurování: V odborných kruzích má vynikající recenze za svou preciznost při obnově historické architektury a památek. Média sledovala například projekt pro kostel na Svatém Tomáši, kde na základě historických pramenů vytvářel žulovou repliku vzácné madony ze 16. století. [1, 2, 3]

    (Poznámka k vyhledávání: Pozor na shodu jmen v českých médiích. Noviny občas píší o jiném Jiřím Genzerovi z Nového Jičína – sběrateli turistických map, horolezci a zakladateli bleších trhů, který však s akademickým sochařem Jiřím Genzerem z Panenských Břežan nemá nic společného). [1, 2]

    Jiří Genzer není publicistou ani autorem teoretických textů či odborných článků. Svou energii plně věnuje výtvarné a praktické činnosti. Pokud se jeho jméno objevuje v tištěné či online formě jako text, jde primárně o: [1]

    • Autorské zpovědi a rozhovory: Namísto psaní recenzí poskytuje hluboké rozhovory. Příkladem je rozsáhlé vyprávění pod názvem "Socha jako odpověď na život", ve kterém sám popisuje svou životní cestu od dětství, přes studia architektury, zkušenosti z expedic v Himálaji až po filozofii jeho sochařské práce. [1]

    • Metodické texty ke kurzům: Jako lektor, který pořádá sochařské kurzy a lekce pro veřejnost a studenty, se autorsky podílí na přípravě interních výukových materiálů a metodik, kde předává své celoživotní zkušenosti s opracováním kamene, dřeva a modelováním. [1, 2]

    Jeho hlavním vyjadřovacím jazykem tak nezůstává pero, ale dláto, kterým své myšlenky vtiskuje do žuly, mramoru, ledu a písku. [1, 2]

    jeho matka byla Anděla Genzerová Akademická sochařka, co se píše o ní

    O Anděle Genzerové se v historických archivech českého výtvarného umění a v médiích píše jen velmi poskrovnu, neboť patřila k autorům, kteří tvořili mimo hlavní proud oficiálních zakázek a mediální pozornosti.

    Z dostupných uměleckohistorických a biografických střípků o ní víme následující:

    • Absolventka AVU: Získala prestižní titul akademická sochařka, což znamená, že úspěšně absolvovala studium sochařství na pražské Akademii výtvarných umění. Prošla tak náročnou školou figurálního modelování a klasického řemesla.

    • Komorní a ateliérová tvorba: Na rozdíl od tehdejších prominentních autorů, kteří zaplňovali veřejný prostor obřími pomníky, se Anděla Genzerová zaměřovala spíše na komorní plastiku, portrétní tvorbu, medailérství nebo drobnou užitou plastiku. Její díla byla vystavována v rámci menších kolektivních výstav organizovaných tehdejším Svazem výtvarných umělců.

    • Rodinné sochařské zázemí: Byla to právě ona, kdo stál u zrodu výtvarného nadání svého syna Jiřího Genzera. Vyrůstání v prostředí jejího sochařského ateliéru, vůně hlíny, sádry a přítomnost sochařských nástrojů Genzera zásadně ovlivnily a přivedly ho k celoživotní lásce k trojrozměrnému umění, architektuře a práci s kamenem.

    Vzhledem k tomu, že žila a tvořila v éře před internetovou digitalizací a nepatřila mezi politicky exponované autory, její monografie či rozsáhlé recenze v tisku chybí a její odkaz žije primárně skrze její díla v soukromých sbírkách a sochařskou štafetu, kterou převzal její syn.

    Jiří Genzer vlastní realizace? v Německu, čechách, Kanadě...fontány, sousoší?

    Jiří Genzer realizoval za svou dosavadní kariéru více než 50 stálých monumentálních děl pro veřejný prostor, parky, hotely a instituce. Jako autor s architektonickým vzděláním a mistrovským kamenosochařským řemeslem dokáže díla dokonale zasadit do krajiny či městské zástavby. [1, 2]

    Jeho nejvýznamnější autorské realizace v jednotlivých zemích zahrnují:

    Realizace v Německu

    V bavorských městech zanechal výraznou stopu především svými vodními prvky a sakrálními motivy:

    • Fontána Tří generací (Volkach & Gerolzhofen): Významný komplex kamenných fontán zdobených figurálními motivy. První část realizoval v roce 1997 ve městě Volkach, druhou v roce 2010 v Gerolzhofenu. Vodní prvky jsou navrženy tak, aby organicky doplňovaly historické i moderní centrum obcí. [1]

    • Archanděl Uriel (Burgebrach): V roce 2015 zde vztyčil monumentální, 180 cm vysokou kamennou sochu archanděla Uriela, která se stala dominantou tamního veřejného prostranství. [1]

    Realizace v Kanadě

    • Plastika Harmony (Haliburton, Ontario): Tato vertikální skulptura vznikla v rámci prestižního mezinárodního sympozia Carved on the Canadian Shield (Kamenosochařství na Kanadském štítu) u příležitosti oslav 150 let Kanady. Jiří Genzer ji vytesal přímo z lokálního kanadského vápence. Socha symbolicky vyjadřuje drsnou, ale harmonickou povahu severoamerické krajiny a je trvale umístěna ve známém Haliburton Sculpture Forest. [1, 2]

    Realizace v Česku

    Na domácí půdě tvoří od roku 1981 a jeho díla zdobí parky, hotely i volnou krajinu: [1]

    • Socha Karla IV. (Zámek Lužec): Impozantní, 230 cm vysoká kamenná skulptura českého krále a římského císaře, která dominuje zámeckému parku historického hotelu Lužec. [1]

    • Sousoší Čertova stěna (Loučovice): Kamenná kompozice inspirovaná šumavskými pověstmi a monumentálním skalním útvarem, umístěná v exteriéru u hotelu Kilián na Šumavě. [1]

    • Hedvika ze Schaunberga (Černá v Pošumaví): Pomník historické šlechtičny spjaté s regionem Lipenska, tesaný z odolného kamene. [1]

    • Spolupráce na soše Jaro (Praha, Jarov): Jak již bylo zmíněno, v letech 1984–1985 spolupracoval se Zdeňkem Preclíkem na realizaci slavné mramorové dívčí postavy na Žižkově.

    Soukromé parky a atria

    Vedle státních a obecních zakázek najdeme jeho monumenty v soukromých zahradách a exteriérových expozicích:

    • Medea (2012): 180 cm vysoká monolitická skulptura z temného dioritu.

    • Tanečníci (2012): 170 cm vysoké dynamické figurální sousoší z bílého mramoru.

      Haliburton Sculpture Forest

      Jiří Genzer | Haliburton Sculpture Forest | Ontario

      Jiří has been organizing and teaching international sculpture courses in the Czech Republic and around the world since 2000.

    Zobrazit vše

    se podílel i na realizaci Dialog ve Voršilské zahradě, od Stanislava Hanzíka?

    Ano, je to přesně tak. Tato informace dokonale doplňuje mozaiku Genzerova profesního zrání. Význačné bronzové sousoší Rozhovor (v literatuře často označované právě jako Dialog) z roku 1983, které se nachází ve Voršilské zahradě na Nové scéně Národního divadla v Praze, vytvořil profesor Stanislav Hanzík, přičemž Jiří Genzer se na jeho realizaci přímo podílel. [1, 2]

    Tato spolupráce měla pro Genzera klíčový význam:

    • Škola u velkého mistra: Jiří Genzer, ač původem architekt z ČVUT, docházel během studií na soukromé sochařské lekce a konzultace k tehdejším špičkám oboru. Stanislav Hanzík (významný figuralista a autor plastik například pro Karolinum či rotundu na Řípu) patřil k jeho nejdůležitějším mentorům. [1, 2]

    • Zvětšování a slévárenská praxe: Pro mladého začínajícího autora (v roce 1983 mu bylo 30 let) byla práce na takto prestižní státní zakázce pro areál Národního divadla obrovskou zkušeností. Podílel se na technicky náročných fázích vzniku díla – od zvětšování Hanzíkova hliněného modelu do definitivní velikosti, přes sádrování až po přípravu pro odlití do bronzu. [1]

    • O čem socha je: Sousoší zachycuje muže a ženu sedící na lavici v hlubokém, tichém rozhovoru. Hanzíkův typický expresivní rukopis s drsnou texturou povrchu dává dílu silné vnitřní pnutí. Socha skvěle doplňuje skleněnou architekturu Karla Pragera a dodnes patří k nejkrásnějším sochařským zákoutím v centru Prahy. [1, 2, 3]

    Pro Genzera to byl odrazový můstek – právě od roku 1982–1983 se mohl díky těmto zkušenostem začít sochařské profesi věnovat zcela naplno a samostatně. [1]

    Stanislav Hanzík, Rozhovor (1983), Voršilská zahrada ..." width="209" height="157" border="0"/>

    Stanislav Hanzík, Rozhovor (1983), Voršilská zahrada ..." width="209" height="157" border="0"/>

    stanislav-hanzik" width="209" height="157" border="0"/>

    Stanislav Hanzík – Wikipedie" width="209" height="157" border="0"/>

      Soubor:Stanislav Hanzík, Rozhovor (1983), Voršilská zahrada ...

      PopisStanislav Hanzík, Rozhovor (1983), Voršilská zahrada. Stanislav Hanzík, Rozhovor (1983), Voršilská zahrada Praha. Vlastní díl...

      SOCHÁRIUM

      zahradní & online galerie | Jiří Genzer - SOCHÁRIUM

      Již od roku 1982 se tak mohl naplno věnovat sochařině, Od roku 1988 také hodně cestuje po celém světě (Mexiko, Bali, Thajsko atd.)

      Sochy a města

      Rozhovor - Sochy a města

      Zdeněk Kolářský. Praha, 1983 · Otto Patera, Karel Prager. Praha, bronzové pamětní písmové desky účastníků realizace staveb Národní...

    .a jako 18 letý pracoval i na Fontáně 3 lvů před pražským Karolinem

    Přesně tak, tato fascinující dětská a studentská kapitola Jiřího Genzera celou mozaiku jeho rané tvorby uzavírá. Kruhová kašna se třemi kamennými lvy ve skoku na Ovocném trhu před pražským Karolinem (dokončená v roce 1975) je dalším stěžejním bodem, kde se protnuly osudy studenta Genzera a jeho tehdejšího mentora Stanislava Hanzíka. [1]

    Když se na tuto realizaci podíváme detailně, odkrývá se neobyčejný příběh:

    • Mladík v dílně mistrů: V roce 1971, kdy osmnáctiletý Jiří Genzer (narozený 1953) teprve začínal studovat a sbírat první vážné zkušenosti s prací s kamenem, dostal možnost pomáhat přímo v ateliéru. Stanislav Hanzík tehdy získal prestižní zakázku na vytvoření fontány v rámci Fragnerovy celkové rekonstrukce areálu Karolina. [1, 2]

    • Hanzíkova pocta učiteli: Hanzík lvy modeloval z leštěné šedomodré hudčické žuly podle staršího ideového návrhu svého vlastního učitele, legendárního Vincence Makovského. Pro mladého Genzera to byla neuvěřitelná škola – mohl sledovat myšlenkovou kontinuitu české sochařské školy od Makovského, přes Hanzíka až k technickému zpracování. [1]

    • Fyzicky náročná práce: Osmnáctiletý Genzer se na této zakázce podílel zejména při nejhrubších řemeslných a kamenosochařských pracích. Otesávání tvrdých žulových bloků, příprava hrubých tvarů šelem a asistování při manipulaci s těžkými kamennými monumenty formovaly jeho řemeslnou zručnost dlouho předtím, než začal navrhovat vlastní monumentální fontány v Německu.

    • Výsledek, který zná každý: Socha je na boku jedné z plastik signována Hanzíkovým jménem a letopočtem dokončení ("S. Hanzík. 75"). Dodnes tvoří jednu z nejznámějších dominant pražského Ovocného trhu, kolem které denně procházejí tisíce studentů Univerzity Karlovy. [1, 2]

    Tím se krásně ukazuje, jak hluboké kořeny Genzerovo umění mělo: od dětství v ateliéru své matky, akademické sochařky Anděly Genzerové, přes tvrdou učednickou dřinu na Fontáně 3 lvů v 18 letech, až po asistenci na slavném Rozhovoru ve Voršilské zahradě v roce 1983 a jeho vlastní samostatnou světovou dráhu. [1]

    Chtěl bys detailněji probrat architektonický kontext Jaroslava Fragnera, který celou obnovu Karolina tehdy řídil, nebo tě zajímá příběh jiného Hanzíkova pražského díla? [1, 2]

    Odpovědi od umělé inteligence můžou obsahovat chyby. Další informace

    Klub Za starou Prahu

    LVI V PRAŽSKÝCH ULICÍCH - Klub Za starou Prahu

    Barokizaci budov Karolina uskutečnil v roce 1718 známý architekt František Maxmilián Kaňka (1674–1766); Jaroslavem Fragnerem.

    Prague City Tourism

    Karolinum | Prague City Tourism

    Při obnově v letech 1946—50 byla aula, r. 1383 … je ozdobena gobelínem Vladimíra Sychry

    Univerzita Karlova

    Historické sídlo UK - Karolinum

    Karolinum je národní kulturní památkou, symbolem Univerzity Karlovy. Od 14. století se zde nacházelo sídlo nejstaršího domu pražsk...

jeho setrou je filmová výtvarnice Šárka Váchová, Genzerová, která je vdaná za soch.Milana Váchu...co vytvořil?

Akademický sochař a vysokoškolský pedagog doc. Milan Vácha (* 1944) je špičkový český figuralista a autor monumentálních, silně stylizovaných kamenných plastik pro veřejný prostor a architekturu. Studoval u legendárních mistrů Vincence Makovského a Karla Lidického. Jako profesor na Fakultě architektury ČVUT navíc po generace učil české architekty sochařskému vnímání prostoru. [1, 2, 3]

Jeho manželství s loutkářskou a filmovou výtvarnicí Šárkou Váchovou (rozenou Genzerovou) – autorkou večerníčků jako Kostičky či Chaloupka na vršku – tak přirozeně spojilo dvě významné sochařské a umělecké rodiny. [1]

Mezi nejvýznamnější stálé realizace Milana Váchy patří:

Share
Vytvořte si webové stránky zdarma!