Cesta na Jih

 Povídka - Cesta na Jih - O přijetí situace která je

V pondělí u Floriána vstává Adam brzy, chvilku čte Joan Miró a pak retuš Krista, zlacení svatozáře. Vydusal kuželku a pinius a šel zabalit auto. Je domluvena zakázka v Zürichu. Pro jistotu ještě z Kitzingenu telefonuje a upřesňuje příjezd.

Stal se ale malér – památkář zodpovědný za tuto zakázku si vzal na 14 dní dovolenou, a tak musíme započetí prací o 14 dní oddálit, oznamuje pan Arnet. Je to rána. V Německu teď na tři týdny vše hotovo, domů jezdit je nesmysl. Tím, že ale nic neočekává, není zklamán a využije změny situace k lepšímu.

"Tak, když si udělal dovolenou, udělám si ji také. Pojedu na jih za sluníčkem. Už žádné vázání se a konečně udělám, co jsem měl udělat před dvěma měsíci." Pokračuje stále na jih, přes Bern do Ženevy a přes Chamonix a Grenoble. Všude krásně. Aerostar jede skvěle. Spaní v něm je skvělé. Jede stále za sluníčkem až do Verdonu. Tady má být ten slavný kaňon, soutěska. Ubytuje se v autokempu, vytáhne kolo a po levém břehu řeky Verdon jede až k první vyhlídce na kaňon. Stojí to za to. Spalo se báječně. Krásné ráno u řeky se snídaní v trávě.

Popojel autem až do La Palud. Zde vytáhl kolo a vyrazil na okruh Crêtes. Cesta se vine nad srázem kaňonu a na malých zastávkách jsou vybudovány vyhlídky. Pohledy jsou úžasné – hluboké, modrožluté a bílé. Lezecké stěny nad zpěněnou vodáckou řekou. Cestou si v hlavě prozpěvuje a do angličtiny překládá texty svých písní o sochách, hlavně Radost ze života. Horolezci to zde mají snadné. Zastaví, spustí se na laně z perfektního jištění, úsek si prohlédnou a pak vylezou s horním jištěním. Pohoda.

Jede asi 6 hodin tím strmě hornatým krajem a pak vítá, že jej okruh dovedl zpět k autu. Pojedl, usnul na slunci pod borovicemi a popojel k přehradě, kde se koupal až do večera. Pak vzal kytaru a znovu dal do kupy melodie a texty k písním. Básničky na námět soch – Medea, Boreas, Zephyr, Radost ze života, Trpělivý domácí přítel – dostávají konkrétní podobu v angličtině a jsou opatřeny melodií. Báječné a dlouhá noc.

Ráno pln energie jede po silnici vysoko nad tím divým krajem. Zastaví v místě strmého chodníku, jenž vede do soutěsky. V kaňonu je sám, jen se skalami a zpěněnou vodou. Ve dvou místech skály vodu sevřou a řeka se vzteká ve vírech, jež vše rozemelou – stejně klacek jako nepozorného kajakáře. Tady si dovolí luxus zamyslet se nad prožitým minulým měsícem, pocitem dotyku zla a smrti. Zase jím projede studená vlna. Honem rychle zas nahoru na slunce.

A honem dále na jih. Krásným údolím Var se soutěskami a tunely až k moři. "Kam pojedu? Přeci do Saint-Tropez, to znám z Četníka." Vytáhne kolo a projezdí uličky a přístav známý z filmu. Cestou do vnitrozemí vezme stopaře a ten ho odvede do campu, kde mu správce dohodne nocleh na parkovišti karavanů. Pohoda. Ráno do campu umýt se, nasnídat, pak na kolo a projet krajinu kolem pobřeží až k majáku a krásnému parkovišti u zátoky. Zde se kupodivu neplatí, ač je tu voda i záchod. Je už vedro, tak zpět k autu a na pláž.

Je krásné slunce a azurová voda. Pláž snad nudistická. Kousek dál, hned za plůtkem, se celé hodiny opaluje pěkná holka nahoře bez.

"Ahoj, můžu si s vámi chvíli poklábosit?"

"Jo, v pohodě."

"Já jsem včera dorazil. Chtěl jsem vypadnout za sluníčkem. Měl jsem problémy a chtěl jsem se nadýchat jiného vzduchu a přijít na jiné myšlenky."

"No, já také něco podobného. Přijela jsem za sestrou, která tady pracuje v campu jako recepční."

"A přijela jste zdaleka?"

"No, vlastně se tak napůl vracím z Kanady. Vdala jsem se tam za spolužáka z fakulty ve Švédsku."

"Co jste dělala za obor?"

"Sociologii. Ne moc dobrý obor pro Quebec. Po letech přestalo fungovat i zaměstnání, i manželství. A vy?"

"Já jsem sochař. Manželství je problém. Tak jste se rozhodla vrátit?"

"Nebylo to snadné. Přijela jsem domů za mámou do Holandska. To byla voda na její mlýn. Hrozně puritánsky mě vychovávala a s mým odjezdem a pak ani příjezdem nesouhlasila. Holandsko mi najednou přišlo nepřátelské, přelidněné a hektické, tak jsem se vrátila do Kanady, ale už ne za bývalým manželem, ale za kamarádem. Chvíli to bylo dobré, ale pak jsem zjistila, že je drogově závislý. Začal mě tlouct."

"Tak jste jela zase za mámou?"

"Ano, ale zjistila jsem, že jsem těhotná. S drogově závislým mužem. Byl to šok."

"To mi připomíná knížku, kterou jsem teď četl u kamaráda v Německu o Niki de Saint Phalle. Ta se plácala mezi dvěma mužskými. Oba ji moc chtěli, ale ona zvolila postavit v italském Garavicciu svou Tarotovou zahradu. Celé měsíce tam sama, jen s podivnými pomocníky, odlévala z betonu sochy domy. Ubytovala se v těle Velké Královny. V noci viděla oknem umístěným v prsu té královny prolétávat zelené ďábly."

"Přesně! Ty já jsem viděla také. Bydlela jsem v promrzlém podkrovním pokoji u mámy a bála jsem se jí prozradit, že jsem zabila své dítě. Nebyla tam voda a já prožívala děsy – jestli mi voda v láhvi dojde a jestli máma něco pozná."

"Já to znám. Někdy se člověk děsí zdánlivých banalit a bolavou hlavou pak už nedokáže posoudit situaci. A někdy vlastně ideální řešení neexistuje."

"Máma nás nikdy nedokázala pochválit ani podpořit. Vždy jen kázání a výčitky. Proto jsem z Holandska přijela sem za sestrou. Jestli bych tu našla práci a mohla se tu také usadit."

"Čím dál vás poslouchám, tím více bych vás chtěl poznat."

"Já mám stejný pocit."

"A sestra tu žije sama?"

"Našla si tu přítele. On je Angličan a přijel sem za sluncem. Ale aby tu mohl být, musí vykonávat práce jako třeba hlídač kempu. A vy máte přítelkyni?"

"Já asi vztahy neumím. Momentálně jsem spíš rozhodnut pro návrat k přírodě."

"A jsem já součást přírody?"

"Co na to říci. Logicky ano, ale já už nechci nikomu komplikovat život."

"A kde bydlíte, kam půjdete na noc?"

"Objevil jsem jednu krásnou zátoku u majáku. Je tam příjemné parkoviště."

"A myslíš, že bych tam mohla jet s tebou?"

"A nechceš si to tam nejprve prohlédnout?"

"Ani nemusím, úplně ti důvěřuji."

"Tak fajn, něco dobrého si uvaříme."

"Anebo pojď na večeři, zvu tě."

Při večeři v pizzerii u zátoky probrali život ještě podrobněji. Spinkali spolu v klubíčku a ráno se pomilovali. Pak nasnídali, vzali ploutve, masku a šnorchl a doplavali na skálu šikmě se svažující k moři. Potápění, plavání, opalování a milování.

"To byl krásný den, škoda, že jsme se nepotkali dřív, anebo škoda, že nemohu odložit ten zítřejší konkurs na místo."

"Možná to tak má být. Tady máš moje telefonní číslo a adresu v Německu. Třeba si zavoláme. Dovezu tě do Gassin na vlak."

"Tak díky. Zavolám, jak jsem dopadla. A nezapomeň, až pojedeš do Cannes, prohlédnout si Calanques."

Na noc se vrátil na parkoviště a po příjemné noci brzo ráno znovu na cestu. Cesta od Saint-Raphaël do Cannes je úžasná. Souvislé divadlo z červených bizarních granitů. Jako na Korsice. Dobře, že vytáhl kolo a projíždí ten úsek přímořské silnice jako cyklista. Je více času a příležitosti k prohlídce a více splývá s tím davem cyklistů, majících tento úsek v oblibě. V Cannes projíždí mořským parkem palem, kolem Hiltonu a Carltonu až ke Congress Hall s otisky rukou slavných herců a k Palm Beach.

"Ty máš ale zajímavou plachtu," oslovuje kluka na kolečkových bruslích, jenž se nechá pohánět mořským větrem, držíc v rukou trojúhelníkový rám s napnutou plachtou.

"Je to báječné, koukni, jaké s tím jdou triky," odpovídá potěšený kluk a hned předvádí loopingy a výkruty.

Zpět pro auto a přesun do Nice. Mořská promenáda a milovníci sportů všeho druhu. Kolo ven a na pedálech až do Monte Carla. Krásné scenérie, výpravná architektura, všude plno policistů. Po dnešních 80 kilometrech v sedle unaven a hladov. Zpět do auta a cestou na sever divokým údolím Var s množstvím tunelů a mostů až do lomu u vodopádu a jezírka.

"Jedeš báječně, Forde," znovu se omlouvá Aerostarovi za nedůvěru, kterou k němu zpočátku choval.

Po příjemné noci dál na sever kolem historického Entrevaux, ponurého v dešti, a pak Gorge Delvaux. Jsou tu úžasné scenérie lemující silničku s mosty a tunely v tmavočervené skále nad divoce zpěněnou řekou. Ford stoupá dále na sever, strmým kopcem až do sedla stále zasypaného sněhem, ve výšce 2340 metrů. Po obědě znovu přes Grenoble, Albertville, Saint-Germain až do Chamonix. Noc bude na rozsáhlém parkovišti. Chtějí tu přenocovat i dva mladí Australané. Dali se do kupy, něco popili, povyprávěli, zahráli na kytaru a na střídačku zazpívali, vyměnili adresy. Pohoda.

Ráno brzy na lanovku a vyjel nad mraky do úžasného slunce mezi ledové velikány a štíhlé granitové jehly, na Aiguille du Midi, východisko na Mont Blanc. Celé dopoledne s blažeností strávil pozorováním družstev alpinistů.

Pak už ale pospíchá dál na sever do Zürichu. Stihl Herr Diase v posledních 10 minutách. Další dvě hodiny zde strávil telefonováním, aby zjistil, že památkář stále není k zastižení, a tak se zakázka opět odsouvá.

"Asi to tak má být," řekl si a odjel dál na sever do Německa a odtud pak do Prahy.

Červen. Co s tím životem dál? Nechci být emigrant ani gastarbeiter. Mám Prahu rád a chci se sem vracet jako domů. Nechci být trvale vykořeněný tulák. Ze všeho nejvíc bych si přál být v rodině v klidu a pohodě. Oddechl jsem, nabral sílu, tak zkusím ještě dále zvládat ten divný úkol v Praze. Pojedeme na řeku, tam nám bývalo ještě tak nejlépe.

Připravili kajaky a odjeli zkušebně jen do Pitkovic, vyjeli vláčkem do Týnce nad Sázavou a v pohodě sjeli za 5 hodin k autu v Pitkovicích. Šlo to, pojďme zkusit další. Odjeli do Hruboskalska. Vylezli Výří cestou na Daliborku a Normálkou na List. Po obědě přesun na horní tok Jizery. Procházka Riegrovou stezkou a pak sjezd Jizery od soutoku s Kamenicí až do Malé Skály. Báječně si s kluky užili.

Eda se po dva dny držela, ale pak to začalo nanovo.

Je vidět, že to dlouhodobě stejně nepůjde. Stejně musím do Německa, pak se uvidí.